25.7.2008 - Javoříčské jeskyně, Rešovské vodopády
Po delší době jsme oba s Luckou urvali volný pátek naplánovali tedy další prodloužený víkend, tentokrát v Jeseníkách.
Vyrážíme hned po ránu po proslulé R43 směr Boskovice, a poté dále severním směrem. První plánovanou zastávkou 
 jsou Javoříčské jeskyně, nacházející se v masivu vrchu Špraněk jihozápadně od obce Javoříčko nedaleko Litovele. 
Tato osada se smutně zapsala do historie na samotném konci druhé světové války, když 5.května 1945 byla srovnána 
se zemí přepadovým komandem SS. Popraveni byly všichni muži starší 15 let. Stezka z placeného parkoviště (40 Kč) 
vede kolem pomníku připomínajícího právě tuto smutnou událost. Jeskyně byly objeveny v roce 1936 místním revírníkem 
Vilémem Švecem a dle informací průvodkyně ještě téhož roku začal sám objevitel jeskyní provizorně provádět první 
návštěvníky. V současnosti veřejnosti přístupná část měří 788 metrů a prohlídka zabere zhruba hodinu (vstupné 100 Kč).
jsou Javoříčské jeskyně, nacházející se v masivu vrchu Špraněk jihozápadně od obce Javoříčko nedaleko Litovele. 
Tato osada se smutně zapsala do historie na samotném konci druhé světové války, když 5.května 1945 byla srovnána 
se zemí přepadovým komandem SS. Popraveni byly všichni muži starší 15 let. Stezka z placeného parkoviště (40 Kč) 
vede kolem pomníku připomínajícího právě tuto smutnou událost. Jeskyně byly objeveny v roce 1936 místním revírníkem 
Vilémem Švecem a dle informací průvodkyně ještě téhož roku začal sám objevitel jeskyní provizorně provádět první 
návštěvníky. V současnosti veřejnosti přístupná část měří 788 metrů a prohlídka zabere zhruba hodinu (vstupné 100 Kč). 
Z Javoříčka pokračujeme k Rešovským vodopádům, které nedaleko obce Rešov na Rýmařovsku vytváří v kaňonovitém údolí 
říčka Huntava. Z několika výchozích bodů k vodopádům volíme přímo Rešov, odkud je to k vodopádům cca 1,5 km z kopce. 
 Vzhledem k počasí dnů minulých je průtok Huntavy docela vydatný, vodopády však dle dostupných informací mají vody dost 
celoročně, návštěvu lze tedy doporučit v kteroukoliv roční dobu. Jsme ještě dole v údolí, když nebe opravdu nepěkně 
potemní a tak máme co dělat, abychom stihli vyběhnout do kopeček zpět do Rešova. Naštěstí to stíháme, ale bylo to o fous, 
tak o dvě minuty :-) Během následujícího přejezdu do Vrbna pod Praděděm se voda chvílemi řítila z nebe takovým způsobem, 
že stěrače nestíhaly. V podvečer dojíždíme ke kempu na okraji Vrbna pod Pradědem, kde jsme se chtěli ubytovat částečně 
také z důvodu testu stanu a vybavení před srpnovou cestou na Island. Bohužel stále dost hustě prší, jdeme tedy nejprve
Vzhledem k počasí dnů minulých je průtok Huntavy docela vydatný, vodopády však dle dostupných informací mají vody dost 
celoročně, návštěvu lze tedy doporučit v kteroukoliv roční dobu. Jsme ještě dole v údolí, když nebe opravdu nepěkně 
potemní a tak máme co dělat, abychom stihli vyběhnout do kopeček zpět do Rešova. Naštěstí to stíháme, ale bylo to o fous, 
tak o dvě minuty :-) Během následujícího přejezdu do Vrbna pod Praděděm se voda chvílemi řítila z nebe takovým způsobem, 
že stěrače nestíhaly. V podvečer dojíždíme ke kempu na okraji Vrbna pod Pradědem, kde jsme se chtěli ubytovat částečně 
také z důvodu testu stanu a vybavení před srpnovou cestou na Island. Bohužel stále dost hustě prší, jdeme tedy nejprve 
 na večeři do Koliby, nacházející se přímo u kempu. Po večeři se počasí spíše horší než lepší a přichází další 
silná bouřka. Rozhodujeme se tedy, že zkusíme najít na dnešní noc střechu nad hlavu. Některé penziony mají plno, pro některé 
hosté na jednu noc nejsou atraktivní a raději nechají pokoj prázdný, čemuž sice moc nerozumím, ale jejich problém. Nakonec 
již téměř smíření s nocelehem ve stanu, jsme přece jen pochodili v penzionu u Hradilů ve Vrbně. S příchodem tmy přestává 
pršet a tak doufáme, že aspoň od zítřka se naši meteorologové s pěkným počasím trefí :-)
na večeři do Koliby, nacházející se přímo u kempu. Po večeři se počasí spíše horší než lepší a přichází další 
silná bouřka. Rozhodujeme se tedy, že zkusíme najít na dnešní noc střechu nad hlavu. Některé penziony mají plno, pro některé 
hosté na jednu noc nejsou atraktivní a raději nechají pokoj prázdný, čemuž sice moc nerozumím, ale jejich problém. Nakonec 
již téměř smíření s nocelehem ve stanu, jsme přece jen pochodili v penzionu u Hradilů ve Vrbně. S příchodem tmy přestává 
pršet a tak doufáme, že aspoň od zítřka se naši meteorologové s pěkným počasím trefí :-)
26.7.2008 - Rejvíz, rozhledna Zlatý Chlum, Nýznerovské vodopády
Ráno vyrážíme chvilku po osmé, původně jsme měli v plánu vycházku po hřebeni Jeseníků, ale počasí není 
 úplně ideální, volíme tedy druhou variantu a odjíždíme do horské osady Rejvíz, nedaleko níž se nachází 
největši moravské rašelinistě. Jdeme na téměř povinnou naučnou stezku k Velkému mechovému jezírku a 
pak dále po červené značce na rozhlednu Zlatý Chlum čnící na stejnojmeném kopci nad městem Jeseník.
úplně ideální, volíme tedy druhou variantu a odjíždíme do horské osady Rejvíz, nedaleko níž se nachází 
největši moravské rašelinistě. Jdeme na téměř povinnou naučnou stezku k Velkému mechovému jezírku a 
pak dále po červené značce na rozhlednu Zlatý Chlum čnící na stejnojmeném kopci nad městem Jeseník. 
 Kamenná rozhledna byla postavena Aloisem Nitzchem a otevřena byla 3.září 1899. O tři roky později 
vyrostla vedle věže horská chata, kde se prodávají vstupenky na rozhlednu (25 Kč) a také se zde 
můžete občerstvit za rozumný peníz třeba i točenou Kofolou :-) Z rozhledny je krásný, téměř kruhový 
rozhled po Jeseníkách, bohužel viditelnost není dnes úplně ideální, i tak to ale stojí za to.
Kamenná rozhledna byla postavena Aloisem Nitzchem a otevřena byla 3.září 1899. O tři roky později 
vyrostla vedle věže horská chata, kde se prodávají vstupenky na rozhlednu (25 Kč) a také se zde 
můžete občerstvit za rozumný peníz třeba i točenou Kofolou :-) Z rozhledny je krásný, téměř kruhový 
rozhled po Jeseníkách, bohužel viditelnost není dnes úplně ideální, i tak to ale stojí za to. 
 Ze Zlatého Chlumu se vracíme na Rejvíz zpět po červené značce, cestou se posilňujeme pár borůvkami, 
které tu ještě zbyly. Z Rejvízu pak pokračujeme autem přes Jeseník a Žulovou do obce Nýznerov, odkud 
jdeme na krátkou procházku k Nýznerovským vodopádům. 
Vodopády na Stříbrném potoce tvoří soustava kaskád a peřejí v romantické soutěsce nad ústím Bučínského potoka. 
Z Nýznerova již míříme zpět do Vrbna pod Pradědem a vzhledem k tomu že se nám pěkně vyčasilo, nic nebrání 
tentokrát využít služeb příjemného kempu Dolina.
Ze Zlatého Chlumu se vracíme na Rejvíz zpět po červené značce, cestou se posilňujeme pár borůvkami, 
které tu ještě zbyly. Z Rejvízu pak pokračujeme autem přes Jeseník a Žulovou do obce Nýznerov, odkud 
jdeme na krátkou procházku k Nýznerovským vodopádům. 
Vodopády na Stříbrném potoce tvoří soustava kaskád a peřejí v romantické soutěsce nad ústím Bučínského potoka. 
Z Nýznerova již míříme zpět do Vrbna pod Pradědem a vzhledem k tomu že se nám pěkně vyčasilo, nic nebrání 
tentokrát využít služeb příjemného kempu Dolina.
27.7.2008 - Ovčárna, Praděd, Švýcárna, vodopády Bílé Opavy
Na dnešek nám tedy "zbyla" procházka po hřebeni Jeseníků a výstup na Praděd. Počasí je parádní, takže 
 změna původního plánu byla rozhodně ku prospěchu. Vyrážíme prvním cyklo-turisto busem z Vrbna 
na Ovčárnu (překvapivě jede až v 9:30). Nahoře nás vítá zprvu nepříjemně chladný, během dne však 
výrazně příjemný vítr, díky němuž jsme ani nepostřehli mírné připálení :-) Z Ovčárny nás čeká nejdříve
změna původního plánu byla rozhodně ku prospěchu. Vyrážíme prvním cyklo-turisto busem z Vrbna 
na Ovčárnu (překvapivě jede až v 9:30). Nahoře nás vítá zprvu nepříjemně chladný, během dne však 
výrazně příjemný vítr, díky němuž jsme ani nepostřehli mírné připálení :-) Z Ovčárny nás čeká nejdříve 
 docela příjemný výšlap na Praděd, jen těch lidí by mohlo být méně, ale to bychom museli jinam. Na Pradědu 
vyjíždíme výtahem na vyhlídku. Tady si neodpustím připomínku k Českým Radiokomunikacím, které když už vybírají 
za svezení výtahem řekl by nekřesťanských 60 Kč, by mohli aspoň občas umýt tu stoletou špínu z oken na rozhledně. 
Nicméně výhled je samozřejmě úchvatný a to na všechny světové strany. Z Pradědu sestupujeme zpět na rozcestí
docela příjemný výšlap na Praděd, jen těch lidí by mohlo být méně, ale to bychom museli jinam. Na Pradědu 
vyjíždíme výtahem na vyhlídku. Tady si neodpustím připomínku k Českým Radiokomunikacím, které když už vybírají 
za svezení výtahem řekl by nekřesťanských 60 Kč, by mohli aspoň občas umýt tu stoletou špínu z oken na rozhledně. 
Nicméně výhled je samozřejmě úchvatný a to na všechny světové strany. Z Pradědu sestupujeme zpět na rozcestí 
 a poté dále směrem na Červenohorské sedlo k chatě Švýcárna. Vzhledem k tomu, že do Karlovy Studánky se hodláme 
vrátit po svých údolím Bílé Opavy tak na Švýcárně po krátkém spočinutí otáčíme a vracíme se stejnou cestou zpět 
až k chatě Barborka, kde odbočujeme na modrou značku, která se po krátkém sestupu připojí k toku Bílé Opavy. 
Po chvíli se z modré značku odděluje žlutá, která nás přivádí přímo na naučnou stezku Vodopády Bílé Opavy. 
Před vstupem na žlutou značku je varovná cedule s informací že se jedná o náročnou turistickou trasu. Není
a poté dále směrem na Červenohorské sedlo k chatě Švýcárna. Vzhledem k tomu, že do Karlovy Studánky se hodláme 
vrátit po svých údolím Bílé Opavy tak na Švýcárně po krátkém spočinutí otáčíme a vracíme se stejnou cestou zpět 
až k chatě Barborka, kde odbočujeme na modrou značku, která se po krátkém sestupu připojí k toku Bílé Opavy. 
Po chvíli se z modré značku odděluje žlutá, která nás přivádí přímo na naučnou stezku Vodopády Bílé Opavy. 
Před vstupem na žlutou značku je varovná cedule s informací že se jedná o náročnou turistickou trasu. Není 
 to žádný extrém, ale pevnou obuv, zejména kvalitní podrážku, lze rozhodně doporučit. Starších dam v pantoflíčkách, 
které jsme předbíhali mi bylo docela líto. S koncem naučné stezky se opět žlutá značka spojí s modrou a již pohodlnou 
stezkou nás v kvapíkovém tempu přivádí do Karlovy Studánky. Autobus po páté jsme nakonec stihli, takže úderem šesté 
se vydáváme na cestu k domovu, kterou končíme o půl deváte večeří v restauraci Formanka na Lipůvce, což se zdá se stává 
příjemnou tradicí našich návratů.
to žádný extrém, ale pevnou obuv, zejména kvalitní podrážku, lze rozhodně doporučit. Starších dam v pantoflíčkách, 
které jsme předbíhali mi bylo docela líto. S koncem naučné stezky se opět žlutá značka spojí s modrou a již pohodlnou 
stezkou nás v kvapíkovém tempu přivádí do Karlovy Studánky. Autobus po páté jsme nakonec stihli, takže úderem šesté 
se vydáváme na cestu k domovu, kterou končíme o půl deváte večeří v restauraci Formanka na Lipůvce, což se zdá se stává 
příjemnou tradicí našich návratů.
pro více fotek z Jeseníků, klikni níže
 
 
 
 
